Petr Nejedlý
Titulní foto Petr Pavlíček, foto 2 Pavel Blažek
Mistrovství světa a na druhé straně lezení v přírodě ve skalách na nejtěžších cestách. V mnoha sportech je světový šampionát pro sportovce vrcholem roku. Jak je tomu u lezců, jak je tomu u Adama Ondry?
Jsou to v podstatě dva různé sporty, dvě aktivity, které jsou nesrovnatelné. Pokud bych musel vybrat největší úspěch v mé sportovní kariéře, bylo by to slezení první cesty 9c na světě. Titul z mistrovství světa má svou váhu, ovšem když porovnáme, zda si někdo bude pamatovat, kdo byl mistrem světa v roce x a kdo zdolal jako první cestu například obtížnosti 9a, každý si vybaví toho prvního přemožitele cesty takové vysoké obtížnosti. Pouze fajnšmekr si bude pamatovat, kdo byl v jakém roce světovým šampionem. Každopádně, na mistrovství světa nejezdí všichni špičkoví lezci, ne každý, kdo je velmi dobrý lezec na skalách, jezdí i na závody, prostě je nemotivují. Na druhou stranu je celá řada lezců – a já mezi ně patřím – kteří se věnují obojímu. A jsou i výjimky, lezci, kteří pouze závodí a na skalách se neobjevují vůbec.
Zprávy
Světový tenis a cyklistika na Eurosportu
13/05/2021 AT 07:25
Na skále můžete mít x pokusů ke zdolání náročné cesty, to může vlastně trvat i roky, kdy se na jedno místo vracíte. Ovšem na MS pokus dva zkazíte a je konec v šancích na nejvyšší příčky. Jak výrazný je rozdíl v přístupu?
Také na skalách se dá lézt stylem On Sight, kdy lezete na jeden pokus a nemáte o té cestě vůbec žádné informace, nemůžete se ani předem kouknout na video, kamarád nemůže poradit, tam je to velmi podobné. To se bavíme o lezení na obtížnost, při boulderingu je dán časový limit, na finálové kolo jsou to čtyři minuty. Takže můžete mít i více pokusů, ale samozřejmě ty čtyři minuty nejsou nijak dlouhá doba, omyl bere čas a je psychicky náročné po neúspěšných pokusech nepropadat panice a věřit, že tomu problému přijdete na kloub. Ten největší rozdíl je v samotném stylu lezení, stále více se to na závodech staví na větších a oblejších chytech, za které se nedrží moc dobře, protože jsou naprosto dokonale oblé. U boudelringu je hodně dynamických pohybů, které jsou koordinačně náročné, což na skalách je daleko méně časté. V tom je i trénink výrazně odlišný, protože si musím zvykat na tyto náročné koordinační kroky. Tento typ lezení se pomaličku dostává i do lezení na obtížnost.
Jak prožíváte poslední hodinu před startem na MS? Kdysi jste mi říkal, že musíte cítit nabuzení a radost jít do toho, nahoru na skálu…
Den předem se nijak extrémně nervózně necítím, největší nervozita přichází právě až tak poslední hodinu před startem. Mám pár rituálů, které mně pomáhají se přes to dostat. Je strašně důležité cítit se v posledních týdnech a dnech v pohodě, vnímat, že mám dobrou formu a sebedůvěru. V hlavě to je tak, že když jsem se cítil před pár dny tak dobře, dnes musím být ještě odpočatější a tedy musí všechno klapnout. Když všechno probíhá tak, jak má, pomáhá to k psychické pohodě. V okamžiku, kdy začnu lézt a odlepím nohu od země, nervozita mne opouští, soustředím se jen na lezení a je to jako kdybych lezl na tréninku a na skalách.
V Tokiu bude sportovní lezení olympijským sportem. Ovšem na OH bude pouze jediná disciplína, kombinace obtížnost, rychlost a bouldering. Jak se díváte na takové soutěžení, které vlastně nikdy nikde nebylo? Jaký dává smysl?
Nevnímám to jako šťastné rozhodnutí, ale bylo to těžké rozhodování, protože olympijský výbor nám přidělil pouze jedinou sadu medailí, takže jsme nemohli žádat všechny disciplíny. A pokud by se rozhodlo upřednostnit jednu disciplínu, bylo by to na úkor těch dalších. Snad bylo lepší zvolit pouze kombinaci obtížnosti a boulderingu, což jsou disciplíny, kterým se oběma už v minulosti věnovala spousta lezců, zatímco rychlost byla spíše okrajovou záležitostí, které se věnovalo méně lezců a na kterou jsou nutné úplně jiné schopnosti a dovednosti než pro bouldering a obtížnost. Je to prostě fakt, musíme to všichni skousnout, a na tu rychlost se budeme muset připravit. A doufám, že to bude takový odrazový kámen k tomu, aby jednou na olympiádě byly všechny tři lezecké disciplíny samostatně.

Adam Ondra

Image credit: Eurosport

Silence je jediná slezená cesta 9c na světě, tu obtížnost jste určil Vy. Cesty 9b+ jsou čtyři, Vy jste zdolal tři, Chris Sharma jednu La Dura Dura a Alex Megos také jednu Perfecto Mundo. Lze vysvětlit ty detaily, které odlišují kategorie 9b+ a 9c?
Nejdou vysvětlit nějak konkrétně, je to založeno na subjektivním pocitu. Kdybych nevnímal, že mezi Silence a všemi 9b+ není citelný rozdíl, nikdy bych neměl odvahu určit, že to skutečně je 9c a zařadil bych tu cestu mezi 9b+. Zatímco cesty 9b+ jsem schopen vylézt po daleko kratší přípravě, to 9c mně trvalo 14 týdnů nacvičování a ještě déle velmi specifického tréninku. Každý lezec má své přednosti a své slabé stránky, a já si vybral tuto cestu, protože jsem zároveň věděl, že mému způsobu lezení vyhovuje. Jsou tam velmi specifické kroky, které jsem měl rád odmalička, a tím specifickým tréninkem jsem se ještě v tomto stylu lezení vylepšil. Používá se tam krok, kterému se v lezecké terminologii říká, že se „vykozí noha“, což znamená, že extrémním způsobem protočíme koleno do vnitřní rotace. Když jsem toto všechno sečetl dohromady, měl jsem odvahu říci, že toto je 9c. Jistě, může přijít někdo další a říci, že jsem se spletl, že ta cesta není 9c, že je lehčí, ovšem také, že je naopak těžší. Ale to vnímám jako velmi nepravděpodobné, ona by totiž byla i ostuda, kdyby to po mně někdo vylezl a kritizoval mě, že ve skutečnosti je ta cesta lehčí. Mezi lezeckými stupni jsou opravdu velké rozdíly, a čím výše na stupnici, tím jsou ty rozdíly pocitově větší.
A jaký je předpoklad, že se na Silence v nejbližší době vydá někdo další a s úspěchem ji zvládne?
Já bych byl samozřejmě rád, ale zatím se o to nikdo ani nepokusil. Ode mne by odpověď na tuto otázku byla jen spekulace, zda to někdo dokáže třeba za pět, nebo deset let vylézt.
Jak se cítíte, když o sobě čtete, že posouváte hranice lidských možností?
Čte se to samozřejmě hezky, to přiznávám. Ovšem pro mne je tím nejdůležitějším osobní posouvání limitu. To je pro mne více motivující. Pokud bych to bral tak, že chci být lepší než ostatní, tak jsem možná již dosáhl všeho, a už bych neměl motivaci posouvat se dále. Na světě je tolik cest, které bych někdy chtěl vylézt, že to vlastně nikdy neskončí. To mne motivuje, abych se posouval dále.
To, že Vás lezení prostě baví, je tedy rozhodující pro Vaše úspěchy?
Ano, lezení mne baví neskutečně. Kdyby tomu tak nebylo, byl bych blázen, pokud bych do něj investoval takové množství času, kolik jsem mu za celý život dal.
Říkal jste, že jistě objevíte cestu 9c+, ale že na ni nemáte v současnosti výkonnost. Jak musíte trénovat, abyste takovou výkonnost měl?
Momentálně vím, že 9c je můj strop, teoreticky bych se za pár let mohl zlepšit, abych ještě 9c+ zvládl. Objevit takovou cestu by asi nebyl takový problém, skal je na světě tolik, že bych nějakou rozhodně našel. V současnosti na Silence nebo mistrovství světa trénuji šest dní v týdnu, čtyři až pět hodin denně, někdy i šest. Lezení je sport jako jakýkoli jiný s tréninkovým plánem a vším co k tomu patří.
Máte pro situace na skalách lepší vnímání než ostatní? Co to je? Cit, instinkt, zkušenost?
Je to hodně o efektivitě pohybu na skalách. Ano, v tom jsem jeden z nejlepších. Když se podívám na čistou sílu, na její měření, kolik udělám shybů na jedné ruce nebo něco podobného, v tom budu asi dobrý, ale rozhodně ne nejlepší. Ale v tom, jak se pohybuji na skále, v tom exceluji, jenže je strašně těžké říci, co je v tom to nejdůležitější, těžko se to měří, je to spíše o jakémsi pocitu, intuici, nevím, zda se to vůbec dá naučit. Ta intuice je ale velmi důležitá, ta pomáhá, tím je pro mne lezení na skalách jednodušší než na umělé stěně. Pro většinu lezců je to naopak, na skalách chyty často nevystupují jasně ze skály, musíte se vlastně rozhodnout, že tohle je chyt a tohle není, zatímco na umělé stěně vidíte, že to je hladká stěna a je tam jeden zřetelný chyt, který vystupuje ze stěny. Vzhledem k tomu, že na skalách toho mám nalezeno tolik, jakmile chytnu skálu, cítím se, lze-li to tak říci v tomto případě, jako doma, zatímco na umělou stěnu a na závody na ní se musím adaptovat a tvrdě na ni trénovat.
Jste považován za nejlepšího ve svém oboru na světě. Je to i odpovědnost, že jste pro mnohé jakýmsi ambasadorem lezení?
Odpovědnost být správným vzorem je to velká. Navíc se musím o lezení zajímat po všech stránkách, protože se mne každý ptá na názor na tohle a názor na tamto, vždy musím odpovídat fundovaně, odpovědně, mít dostatek informací.
Na závěr trochu odlehčeme... Jak často vlastně visíte hlavou dolů?
Není to až tak moc často. Když jsem trénoval na Silence, tak jsem tak visel hodně kvůli tomu jednomu inkriminovanému kroku, kdy se leze hlavou dolů. Během konzervativního lezeckého tréninku je to ale třeba jen jednou za týden při řešení nějakého boulder problému.
Zprávy
Zrušeno či odloženo bylo již 17 závodů World Tour
18/03/2020 AT 18:40
Zprávy
Eurosport prodlužuje předplatné Eurosport Playeru
16/03/2020 AT 19:22