Eurosport

Představujeme komentátory olympijského hokejového turnaje

Představujeme komentátory olympijského hokejového turnaje

The 09/02/2018 at 12:35Updated The 24/02/2018 at 15:25

Lední hokej budou během ZOH 2018 komentovat na Eurosportu Radek Barkman, Ivan Petr, Tomáš Petr, Václav Procházka, Jiří Svatoš a zápasy slovenských hokejistů slovenští komentátoři Michal Maťašovský a Michal Řežábek. Před úvodními zápasy v Pchjongčchangu jsme se komentátorů zeptali na jejich vztah k lednímu hokeji.

TOMÁŠ PETR (vlevo) a VÁCLAV PROCHÁZKA

Petr Procházka hokej

Petr Procházka hokejEurosport

Lední hokej – kam bys zařadil tento sport na svém žebříčku nejoblíbenějších?

TP: Mezi zimními sporty jednoznačně na první pozici. Jinak by ale vyhrál fotbal. Moje bruslení by totiž nestačilo ani na pozici třináctého útočníka... a nemám na mysli právě reprezentaci. Navíc fotbal si může člověk zahrát prakticky kdykoliv a kdekoliv.

VP: Vysoko. Ale já vlastně na tyhle žebříčky moc nejsem. Je řada sportů, které si dokážu představit, že jsou v jisté chvíli u mě nejvýše. Fotbal, lyžování a dozajista i lední hokej.

Nejpamátnější hokejová vzpomínka? Nagano?

TP: Bude to znít možná dost obyčejně, ale rád vzpomínám na extraligové sezóny, kdy jsem se Spartou jezdil na venkovní zápasy. Obzvlášť výjezdy na dvojzápasy play-off vždy stály za to. Z čerstvějších zážitků bych zmínil třeba loňskou rozlučku Martina Havláta. V zápase plném hvězd jsem měl tu čest dělat na kostku rozhovory s Eliášem, Chárou, Čechem a dalšími. Z komentátorského hlediska se mi pak vybavuje duel juniorského mistrovství světa, který se hrál na Silvestra roku 2010. Švédsko tehdy ve zběsilém zápase porazilo Kanadu 6:5 po nájezdech a my jsme s kolegou prošvihli půlnoční přípitek.

VP: Zážitek? Nagano? Určitě je vysoko. Ale dětská vzpomínka na Kanadský pohár 1976 má pro mě mimořádné kouzlo jednoho z prvních opravdu velkých sportovních zážitků, které jsem vnímal naplno. Pak třeba hokejová MS v Praze 1978 a 1985.

Vzpomínáš na své hokejové začátky? Kdy sis poprvé zahrál s kamarády na ledě?

TP: Začátky na rybníku jsou klasika, ale víc mi v hlavě utkvěla jiná vzpomínka. V holešovické hale jsme ve školním věku plácali s kamarádem hokej, a do branky vyrobené samozřejmě z bot, šel nějaký klučina, který chytal puky holýma rukama.

VP: Jistě. S tátou nejprve v pokoji na suchu. Jako dítě jsem pak žil na Vysočině v době, kdy byly ještě normální zimy, takže jsem zažil spoustu chvil na rybníku, pak i na stadionu s přírodním ledem, kde jsme hráli se sousedními obcemi jezedáckou ligu. Kdy to bylo? 70. a 80. léta.

Oblíbený hokejový klub, hokejista, a proč?

TP: Jak už jsem uvedl v jedné z předchozích odpovědí, v Česku fandím Spartě. Důvod nevím, asi se s tím člověk narodí. Nejoblíbenějším českým hokejistou je Petr Ton. Ten mě bavil, kvůli němu jsem chodil na hokej. Jeho bekhendový blafák nemá konkurenci. Doma mám i jeho originální hraný dres. Ze zahraničních hráčů se mi od dob ottawské lajny Heatley-Spezza-Alfredsson líbí Jason Spezza.

VP: Nedokážu vybrat jediný klub. Od dětských let jich bylo a je vícero v různých soutěžích i zemích. Hráče vyberu tři – Bobby Orr, Bobby Clarke a Guy Lafleur. Tihle pro mě byli nedosažitelnými a v obrovské dálce blikajícími klenoty. Můžu zůstat u dávné historie a přidat další jména. Jaroslav Pouzar, Jiří Holeček, Vladimír Dzurilla, Vladimír Martinec, bratři Holíkovi, Bohumil Trávník, Göran Högosta, Erich Kühnhackl. Helmut Balderis. Byli vždy zárukou, že na ledě bude cosi výjimečného a jejich hokejové životy nabízely zajímavé příběhy.

RADEK BARKMAN (vlevo) a IVAN PETR

Barkman-Petr hokej

Barkman-Petr hokejEurosport

Lední hokej – kam bys zařadil tento sport na svém žebříčku nejoblíbenějších?

RB: Nemám žebříček nejoblíbenějších sportů. Ale lední hokej je odvětvím, které pochopitelně jako většina Čechů (a Slováků) sleduji hodně a řadím ho na úroveň fotbalu. Sám mám k tomuto sportu i specifický vztah, neboť jsem byl rok vedoucím druholigového týmu v České Lípě.

IP: Hokej je pro mě osobně jeden z nejoblíbenějších sportů. Obecně mám velmi rád kolektivní sporty, kde záleží na každé maličkosti, týmovém duchu a v neposlední řadě na potvrzení kvalit každého hráče. Jde o mozaiku, která musí být výborně poskládána, aby dobře fungovala.

Nejpamátnější hokejová vzpomínka. Nagano?

RB: Nagano 1998 je moje první hokejová vzpomínka. Jakožto fanoušek libereckých Bílých Tygrů – je ale pro mě největší vzpomínkou zápas na Spartě, kde jsme v šestém zápase finálové série sezony 2015/16 vybojovali titul zlatým gólem ve druhém prodloužení.

IP: Když pominu úspěch v Naganu, tak musím zmínit ročník 1998/99 Staropramen extraligy. Třetí zápas semifinálové série Sparta – Vsetín. Plná hala, neuvěřitelná atmosféra. Táta mě vzal poprvé na hokej. Bylo mi 10 let. Téměř celé utkání jsem viděl ve skulině mezi rameny fanoušků sedících přede mnou, ale byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu. Vsetín to utkání vyhrál 4:2. I dnes to mám před očima!

Vzpomínáš na své hokejové začátky? Kdy sis poprvé zahrál s kamarády na ledě?

RB: K hokeji je zapotřebí především výborně bruslit, v tomto směru mám nedostatky. Ale i tak jsme s kamarády za barákem hráli hokej na nastříkané ledové ploše či v létě s tenisákem. To jsme provozovali prakticky po celou základku.

IP: Hokej, i jeho různé podoby, jsem hrál odmalička téměř každý den. Po škole jsem hodil tašku do kouta a běžel na rybník, na kolečkové brusle, ale hrál jsem i doma v obýváku. Kolik váz, dveří a oken jsem rozbil, už nespočítám. Také mě zaujal florbal, ve kterém jsem se později stal kapitánem vicemistrů ČR. Hokej hraji dodnes, i když jen s kamarády a příležitostně.

Oblíbený hokejový klub, hokejista, a proč?

RB: Mým oblíbeným klubem v Česku je, jak jsem již zmínil, HC Bílí Tygři Liberec, v NHL jsem velký fanoušek St. Louis Blues. V Česku byl mým nejoblíbenějším hokejistou brankář Tomáš Vokoun, ze zbytku světa mám rád Alexandra Ovečkina díky jeho přístupu k tomuto sportu.

IP: Mým oblíbeným klubem je Sparta, na kterou od těch deseti let chodím pravidelně. V NHL fandím Detroitu Red Wings. Oblíbenými hokejisty jsou/byli: Jarda Hlinka, Pavel Patera, Chris Osgood, Steve Yzerman a Niklas Lidström.

MICHAL MAŤAŠOVSKÝ (vlevo) a MICHAL ŘEŽÁBEK

Maťašovský-Řežábek hokej

Maťašovský-Řežábek hokejEurosport

Lední hokej – kam bys zařadil tento sport na svém žebříčku nejoblíbenějších?

MM: Na prvom mieste je futbal. Strávil som pri ňom takmer celý život. Externe pracujem vo futbalovom klube, primárnym zameraním môjho komentovania je futbal a sám ho aj od detstva amatérsky hrám. Hokej je len s maličkým odstupom druhý. Čo sa týka atraktivity pre diváka, tak podľa mňa je hokej rozhodne príťažlivejší, má väčšiu dynamiku, množstvo gólových príležitostí a Česko aj Slovensko dosiahli práve v ňom viac úspechov. No a keďže som rodený prešovský „Koňar“, tak na treťom mieste nemôžem mať nič iné ako hádzanú.

MŘ: Určite patrí do mojej top 3. Sledujem hlavne zámorskú NHL, reprezentačné akcie a českú extraligu. Baví ma pozorovať, kam sa hokej posúva a vyvíja, rovnako ako aj mladé talenty a ich progres.

Nejpamátnější hokejová vzpomínka?

MM: Tá najdôležitejšia je samozrejme, ako pre všetkých Slovákov, spomienka na finálový zápas MS 2002 kedy sme sa v zápase proti Rusku stali majstrami sveta. Druhou je smutná reprezentačná rozlúčka s našou zlatou generáciou hráčov, ktorí nešťastne prehrali zápas o tretie miesto na olympiáde vo Vancouveri proti Fínsku (3:5). Na tretie miesto radím zápas KHL medzi HC Lev Praha a Dynamom Moskva, na ktorý prinieslo Dynamo, ako obhajca titulu, Gagarinov pohár. Nechal som sa pri ňom vyfotiť.

MŘ: Rozhodne MS 2002 a víťazstvo na svetovom šampionáte vo Švédsku. Nikdy nezabudnem na našu zlatú partu, s ktorou po blamáži na ZOH v Salt Lake City nikto nepočítal. Navždy mi v pamäti zostanú zápasy vyraďovacej časti, kedy sme najskôr porazili Kanadu, následne na samostatné nájazdy domácich Švédov a nakoniec pamätná finálová výhra nad Ruskom.

Vzpomínáš na své hokejové začátky? Kdy sis poprvé zahrál s kamarády na ledě?

MM: Prvýkrát som si zahral na ľade s otcom, mal som asi 5 rokov a hrali sme v Prešove na rieke Sekčov. Korčuľovať som sa poriadne naučil asi až niekedy v trinástich rokoch, to sme s bývalými spolužiakmi chodili na rybníky. Raz sa mi stala taká krásna príhoda. Protihráčovi som plánoval vypichnúť puk, zatiaľčo on menil postoj z predklonu do vystretej polohy. Ja hlavou nadol, on hlavou nahor. Samozrejme, hlavy sa nám zrazili v plnej rýchlosti. Spolužiak mal opuchnuté temeno, čo nebolo vidieť, ja som však tri týždne chodil s monoklom. Nikto mi neveril, že to bola náhoda...

MŘ: Spomínam si, že som mal asi 5 alebo 6 rokov. Na mestskom štadióne sme si vtedy zahrali s kamarátmi zo sídliska. Už vtedy som však zistil, že predo mnou rozhodne nie je žiadna hviezdna kariéra.

Oblíbený hokejový klub, hokejista, a proč?

MM: Na Slovensku najviac obľubujem Košice, najskôr asi preto, že sú z východu a hrajú vždy útočný hokej. Slovanu ako slovenskému zástupcovi v KHL fandím, no každoročné odchody hráčov a meškajúce výplaty sú na hanbu, ale to je na dlhú debatu. V Česku mám rád Spartu, hlavným dôvodom je skvelý marketing a silná organizovanosť, veľmi sa mi páči Kometa Brno a návrat Jihlavy do extraligy. A samozrejme NHL, ako dieťa som frčal na Floride a Ottawe, avšak dlhodobo si moju priazeň držia Chicago a Detroit. Najobľúbenejším hokejistom je jednoznačne Marián Hossa pre jeho vytrvalosť a fantastické ľudské vlastnosti. Zo zahraničia Gretzky, Jokinen, Howe, a áno, posledních pár rokov už aj český Jarda.

MŘ: Priznám sa, že som dlho nemal vyložene obľúbený klub. Zhruba od roku 2010 však fandím Chicagu Blackhawks. Obľúbil som si v klube hráčov ako Jonathan Toews, Patrick Kane a v neposlednej rade Marián Hossa, ktorý je mojím najväčším obľúbencom. Hráč, ktorý bol neskutočne produktívny, mal ústálenú formu a bol nielen skvelý strelec, ale aj nahrávač. V Chicagu naviac hrá v posledných rokoch veľké množstvo českých a slovenských hokejistov.

JIŘÍ SVATOŠ

Svatoš hokej

Svatoš hokejEurosport

Lední hokej – kam bys zařadil tento sport na svém žebříčku nejoblíbenějších sportů?

JS: Kdysi na základní škole jednoznačně sport číslo jedna, pak mu začal konkurovat fotbal, ještě později tenis a plavání. Hokej ale intenzivně sleduji pořád, hlavně českou extraligu a mezinárodní turnaje (i když už dávno nestíhám každé televizní utkání jako kdysi).

Nejpamátnější hokejová vzpomínka. Nagano?

JS: Narodil jsem se v roce 1995, takže z Nagana si nepamatuji zhola nic. Finále mistrovství světa 2001 jsem už viděl (a vůbec jsem nechápal, o co jde). A při zlatých šampionátech 2005 a 2010 už jsem se od televize nehnul. Nejpamátnější vzpomínky mám dvě: ze čtvrtfinále světového šampionátu 2004 jsem viděl jen jednu třetinu (pak jsem musel jít spát, rodiče byli přesvědčení, že bych ráno nevstal do školy), když jsem se probudil, nevěřil jsem, že jsme opravdu prohráli, a když jsem zjistil, že je to pravda, obrečel jsem to. Znovu jsem slzy v očích kvůli hokeji měl zase až v roce 2015. Tehdy jsem byl na čtvrtfinále národního týmu na pražském mistrovství, a když po vítězství nad Finskem 17 tisíc lidí v O2 aréně zpívalo hymnu, bylo to neuvěřitelné.

Vzpomínáš na své hokejové začátky? Kdy sis poprvé zahrál s kamarády na ledě?

JS: Bruslit jsem se učil brzy ráno o víkendech s hokejovou přípravkou a krasobruslařkami na zimním stadionu v Havlíčkově Brodě. Hokej jsem ale nakonec nikdy soutěžně nehrál. Držet hokejku mě učili táta s dědou na vesnickém rybníku u prarodičů a pak jsem hokej leckde hrál s kamarády a spolužáky snad do osmnácti (někdy na bruslích na rybníku v parku, jindy bez nich na asfaltovém hřišti mezi paneláky). Postupně ale klasickou hokejku nahradila florbalová.

Oblíbený hokejový klub, hokejista, a proč?

JS: Když byl můj táta malý kluk, za Vítkovice chytal brankář Miroslav Kohout. Po vyhraném zápase prý vždycky vyskočil na břevno a kohouta napodoboval. Tátovi se to líbilo tolik, že Vítkovicím začal fandit. Vydrželo mu to dodnes a já jsem to zdědil. Takže od té doby, co hokej sleduji, v základní části věřím v postup ostravského týmu do play-off a ve vyřazovacích bojích doufám v titul. A hokejista? Jednoznačně Jaromír Jágr a spolu s ním klub, ve kterém v NHL právě hraje. Letos tedy Calgary.

kresby Filip Trnka