Eurosport

Martin Jakš: S úsměvem o tréninku před blížícím se světovým pohárem

Martin Jakš: S úsměvem o tréninku před blížícím se světovým pohárem

The 18/11/2017 at 09:59Updated The 19/11/2017 at 16:17

31letý Martin Jakš je po odchodu Lukáše Bauera nejzkušenějším členem reprezentačního týmu v běžeckém lyžování. Před startem světového poháru ve finském středisku Ruka trénuje pod vedením finského trenéra Ilkky Jarvy, který převzal národní tým. A je plný dobré nálady.

Jste poslední aktivní pamětník bronzové štafety z OH ve Vancouveru. Jak se za několik měsíců těšíte na další olympijský bronz?

Na další bronz bych se těšil moc. Kdyby to byla pravda, začal bych možná s oslavami už teď…

Sejdete se občas s bývalými kolegy?

Nedávno, začátkem září, se to po dlouhé době podařilo. Končil dlouholetý reprezentační lékař Martin Koldovský, který byl u mančaftu přes dvacet let, člen týmu, který vytvořil Míra Petrásek. Připravila se oslava jako poděkování za všechny ty roky a v Peci pod Sněžkou jsme se sešli i všichni medailisté z Vancouveru. Promítali se naše největší úspěchy, takže jsem si připomněl i zážitky z bronzové olympiády.

Jak se změnily Vaše pocity v reprezentaci, býval jste nejmladší, například v té bronzové štafetě, nyní jste starý mazák…

Parta je v reprezentaci fajn, stejně jako tomu bylo před těmi lety, kdy jsem byl nejmladší. S mladými kluky vycházíme navzájem dobře, mám z toho příjemný pocit, teď je podstatné, aby byly dobré i výsledky. Mladší kolegové… ti nemají– v dobrém – respekt ke „stáří“, asi tak, jako já jsem neměl respekt v minulosti, ty role se prohodily. Já jsem v týmu vlastně jediný starší, vidím na těch mladých, že se neostýchají něco říct nebo udělat podle svého, není to tak, že by jen čekali na nějakou moji radu. Já jsem kdysi ten respekt také moc neměl, samozřejmě jsem, jak bych to nazval… vzhlížel, a čerpal od Lukáše znalosti a zkušenosti. Už jenom tím, že jsme společně hodně trénovali, tak se člověk hodně naučí, ale také jsem si šel takovou svou vlastní cestou, šel jsem si za trénováním a měl jsem z toho radost. Nechci tím říci, že tam v současnosti ta radost není, ale už mám rodinu, takže když odjíždím někam na soustředění, jsem tam i kvůli tomu, aby byly výsledky, nejenom, aby mě to bavilo.

Pod vedením Ilkky Jarvy nastaly změny v tréninku, v čem nejvíce spočívají?

Největší důraz je nyní na soupaž a zapojení rukou při bruslení. Pracuji na změně techniky, zapojuji více horní část těla. Potřeboval bych ještě dva tři měsíce přípravy… Já jsem byl vždy dominantní běžec, na nohy byl důraz. Doufám, že nová technika přinese kýžené zrychlení. Ještě nabrat na vršek nějakou svalovou hmotu a přenést to na lyže. Dnešní lyžařský trend je takový kulturistický, podle trenéra musíme nabrat na svalech.

Mluví se o více analytickém tréninku…

Ilkka Jarva je do jisté míry badatel, hodně o tréninku přemýšlí, má obrovsky široký záběr znalostí z různých sportovních odvětví, nejenom z lyžování, což se snaží všechno do našeho tréninku aplikovat. Když se stal reprezentačním koučem, první, co dělal, byla právě analýza našeho tréninku, snažil se zjistit, co je dobře a co špatně, co by chtělo změnit a na čem by se dalo stavět. Přinesl skandinávský styl, v podstatě řekl, že na severu jsou tréninkové hodiny ve vysoké intenzitě, zaměřuje se na absolutní rychlost, naučit se jezdit v nejvyšší rychlosti, v závodním tempu, ve kterém se v dnešní době trhá balík a rozhodují závody. Z přípravy nám téměř vypadlo kolo, vlastně jsme letos na kole nenajezdili skoro nic, pouze na začátku na jaře. Hodně se naopak jezdí na kolečkových lyžích a myslím, že je to pro lyžování podstatné.

Říkal jste, že byste potřeboval pár měsíců, aby si vše sedlo, můžeme tedy očekávat lepší formu v druhé částí sezony, směrem k olympijským hrám?

Doufám, že ano, tam bych rád, aby forma šla nahoru, Když se podívám zpět do minulých let, obvykle se mi nejlépe jezdilo začátkem roku, seděla mi Tour de Ski. Letos plánuji, že bych ji zase vynechal a vše směřoval k olympijským hrám. Těch pár měsíců… to jsem si tak bilancoval letní přípravu, co jsme zvládli udělat, co nikoli. Odtrénovali jsme hodně, tréninkových hodin bylo fakt dost. Sem tam se objevily komplikace, na Dachstein jsem nyní také odjížděl trochu později, protože jsem onemocněl. Chtěl bych vše dohnat, dostat se na takovou výkonnost, abych si řekl, jo, teď je to dobré. Možná, že bych z toho měl za další dva měsíce stejný pocit, protože ten trénink je prostě trochu jinak postavený.